Seznámení s ručně předenými přízemi

Pro mě osobně jsou ručně předené příze luxusní zboží, vůbec to nejlepší, co lze na trhu k pletení a další tvorbě sehnat. Možná si říkáte – „No, tak to nevím…“.

Ráda Vám představím nějaké klady (a zápory) ručních přízí.

Myslím, že vůbec první a nejdůležitější věc je, že každý milimetr, každý kousíček takové vlnky projde pod rukama člověka. Každá jedna samostatná příze se ocitne v mých rukou několikrát, při samotném předení, při následném skaní (stáčení dvou pramenů příze k sobě tak aby vznikla příze), při konečné péči (v lázni) a fixaci.

Není to tak, že jedna příze je hotová za deset minut. Celý proces předení zabere několik hodin času. Já věnuji několik hodin svého času tomu, aby vznikla jedna krásná a jedinečná příze.

Druhá a neméně důležitá věc je materiál. Přede se totiž téměř vždy z přírodních (živočišných a rostlinných) vláken. Ta doba, kdy se předla a používala výhradně kousavá a hrubá vlna je dávno pryč. Dnes přadlenky využívají širokou škálu materiálů s různou jemností – jen ovčí vlna nabízí mnoho různých typů vláken (podle plemen ovcí – Merino, Romney, Shetlandská atd., a následně každé plemeno nabízí různou jemnost; přede se ale též z koz (mohér, kašmír), z lam, z angorských králíků i z tibetských jaků. Všechna tato živočišná vlákna mají skvělé vlastnosti, jsou jemná, hřejivá, odvádí vlhkost, navíc např. merino vlna je přirozeně antibakteriální. Co se týče rostlinných vláken, nejvíce se využívá hedvábí (pravé i divoké), bambus (krásně jemný a lesklý podobně jako hedvábí), ale také konopí, len, a zajímavosti jako kukuřičné vlákno, růžové vlákno, vlákno s mořskými řasami, sójové vlákno a další…

Příst se dá v podstatě z čehokoliv, co má dostatečnou délku vlákna.

JEDNONITKY? DVOJNITKY?

Předou se různé síly a tloušťky – od krajkových, přes ponožkové, silnější, extra silné i umělecky texturované divoké příze. Od každého druhu může být také jednopramenná (jednonitka) či dvoupramenná (dvojnitka/dvounitka), ale může být i trojnitka, ta se však používá na výrobu zpravidla silnějších než krajkových přízí. Jednonitka může být jak velmi slabá, tak i velmi silná, dvojnitka taktéž – rozdíl mezi nimi je jednoduše v tom, že jednonitka je z jednoho pramene příze, která se zafixuje jen jako ten jeden pramen – dvojnitka (trojnitka atd.) pochází z dvou a více pramenů, které se vzájemně stočí dohromady (= skaní), aby vznikla příze.

Jednonitka = jednopramenná příze. Po upředení jednonitky se příze velmi kroutí, musí se napnout a zafixovat – existují různé způsoby fixace (do vody – zavěsit se závažím, napnout a napařit žehličkou…)

Dvojnitka = dvoupramenná příze. Rozdíl lze snadno vidět – dvojnitka je v podstatě jako dvě jednonitky stočené dohromady. Stočením (=skaním) se příze do sebe zafixuje, což má za následek, že se nekroutí.

Také se díky technice předení vytváří různé metráže – v jednom stogramovém přadenu stejného materiálu může být 200m, ale i 400m. Název techniky a její základní vlastnosti bývají většinou uvedeny u jednotlivých přízí.

Co by mohlo být považováno za úskalí ručních přízí… Rozhodně to, že pokud nakoupíte příze a u pletení zjistíte, že vám nebude stačit metráž, je většinou problém si dokoupit stejnou přízi. Většina přadlenek totiž vytváří unikátní příze o jednom kusu, a když už se předou sety několika stejných (či spíše téměř stejných) přízí, obvykle to nejsou sety větší než několik přaden. Ale v tomto případě není nic tak hrozné, jak by se mohlo zdát, rozhodně věřím v otevřenou komunikaci, vše se dá nějak vyřešit tak, aby výsledný projekt neměl „vadu na kráse“ jen kvůli nedostatku příze.

Pro někoho by mohl být též problém s údržbou, protože ruční příze jsou choulostivá stvoření a žádají si tu nejlepší péči – tedy opatrné ruční praní, jemné zacházení. Některé příze mohou mít označení superwash (neplstivá úprava), přesto je i tak nejlepší dodržovat stejný postup jako u ostatních přízí. Ale já osobně ráda věnuji nějakou tu péči navíc věcem, na kterých mi doopravdy záleží :o)

V příštím článku se budu detailněji zabývat údržbou ručně předených přízí.